Připomínky k obsahu

Připomínky a náměty k obsahu portálu nám můžete zaslat pomocí kontaktního formuláře.
Vyplnit kontaktní formulář

Můj kamarád, nebo příbuzný je nemocný

Duševní pohoda je nedílnou součástí celkového zdraví každého člověka a zrovna jako zdraví tělené může být i zdraví psychické ohroženo celou řadou poruch. Ty mohou být lehké a přechodné, ale i závažné nebo dokonce život ohrožující. Vznikat mohou z příčin vnějších i vnitřních; někteří lidé mají patrně k duševním poruchám větší náchylnost než jiní, nicméně za učitých okolností může psychicky onemocnět prakticky kdokoli z nás.

Možná jste pojal/a podezření , nebo máte jistotu, že u někoho ve Vašem okolí se nyní duševní porucha rozvíjí. Nebylo by to nic tak neobvyklého, neboť některou duševní nemoc prodělá během života zhruba každý čtvrtý až pátý člověk. Bohužel zdaleka ne všichni se odhodlají s těmito problémy k  návštěvě lékaře, nebo aspoň ne zavčas – stydí se, považují to za slabost, za vlastní selhání. Mnozí si ani nechtějí připustit, že by psychické problémy mohli mít. Nemoc pak může probíhat dlouho nerozpoznána a neléčena, což nezřídka vede k  zesílení obtíží, jejich opakování nebo chronifikaci. Dotyčný a většinou i jeho blízcí se dlouho trápí a potýkají s důsledky onemocnění – konflikty, stresem, problémy v zaměstnání či škole, s financemi, přidruženými tělesnými poruchami atd. A mnohdy zbytečně.

Pokusíme se Vám nyní dát základní vodítko pro vaše vlastní posouzení, zda se u Vašeho známého může rozvíjet nějaká duševní porucha a co v tom případě můžete pro něj nejlépe udělat.

Životní fáze či situace

Určité životní fáze přinášejí samy o sobě významné změny, které mohou být velmi stresující, ačkoli jsou přirozené a žádoucí. Počínaje dětstvím, kdy se ovšem za běžných okolností o pohodu, rozvoj a tělesné i duševní zdraví starají rodiče, je to dále hlavně období dospívaní a mladé dospělosti, založení vlastní rodiny, narození a výchova dětí, v pozdějším věku odchod vlastních dětí z domova, končení vlastní pracovní kariéry a přechod do penze, a konečně stárnutí a stáří. Přechod mezi životními fázemi je obdobím zvýšených nároků, s nimiž si člověk nemusí vědět rady. I mimo tato přechodová období však mohou kohokoli potkat těžkosti, které narušují tělesnou, duševní či sociální pohodu a mohou vést i k propuknutí onemocnění.

Ať už u Vašeho známého či příbuzného nacházíte či nenacházíte zjevný důvod či stres, přesto může být v pozadí jeho či jejích problémů duševní porucha.

Individuální vnímavost, zranitelnost a odolnost

Každého člověka potkají někdy v životě těžkosti a starosti, každý člověk je ovšem jinak vybaven na jejich zvládání . Někdo zvládne hodně sám, jiný s pomocí druhých a další se snadno „sesype“, je to individuální. Obrazně to lze přirovna ke třem dětským hračkám: někdo má do vínku dánu odolnost jako “plechový panáček“ (otučený a pomačkaný, ale přežije téměř všechno), někdo jako „dřevěný panáček“ (vydrží hodně, ale přecejen se může rozštípnout), někdo se však rodí jako „porcelánová panenka“ (stačí ťukout a rozsype se na tisíc kousků). Každý ovšem máme nějaké své slabší místo a kdokoli se může dostat do situace, kdy je jeho míra překročena a slabé místo povolí. Jenomže ne každý si to uvědomí a připustí, a pak je rozhodující, zda lidé z blízkého okolí dokáží šikovně pomoci.

Nástup obtíží

Začátek problémů může být náhlý, někdy vysloveně prudký – v průběhu několika dnů či dokonce hodin. Jindy však obtíže vznikají nenápadně, poznenáhlu, a rozvíjejí se řadu týdnů nebo měsíců, plíživě dokonce i léta. Někdy lze počátek obtíží spojit s nějakou významnou událostí – příjemnou a vzrušující (povýšení v zaměstnání, zahraniční cesta, umělecký zážitek, svatba ap.), stresující (zkouška, ztráta zaměstnání, těžká nemoc, partnerský rozchod ap.) či přímo dramatickou (autonehoda , úmrtí v rodině ap.), jindy žádnou takovou souvislost nenacházíme.

Dovolte, abychom Vám nyní předložili několik návodných otázek, které je dobré si položit při rozhodování , zda se může u Vašeho kamaráda/příbuzného jednat o duševní poruchu.

Když jde o Vaše dítě...

Pokud máte obavu či podezření, že se duševní nemoc rozvíjí u Vašeho syna či dcery, platí sice všechno, co jsme už napsali i co píšeme dále, přesto je to situace obzvláště citlivá. Mezi čtrnáctým a osmnáctým (až dvacátým) rokem věku, kdy řada duševních poruch včetně těch závažných propuká, často nelze vlastně rozlišit, zda je neobvyklé či dramatické chování jen projevem bouřlivého dospívání, nebo již poruchy. K tomuto věku patří zkoušení nových věcí – aktivit, látek, vztahů. Většinou jde pouze o experimenty, i ty však mohou být nebezpečné. Riziko přináší vzrušení, a to je pro dospívající hnacím motorem. A tak zkoušejí hranice vlastních sil, testují pravidla jejich porušováním, pohrdají dosavadními jistotami a vydávají se vstříc neznámému. Sami se ocitají střídavě v euforii a chmurách, ve víru společenského žití a ve stažení do samoty. Už toto mnohdy rodičům dělá vrásky – matky a otcové někdy doslova šílí strachy, nebo taky vzteky. Pubertální a adolescentní děti mají zkrátka „v popisu práce“ vyvádět svoje rodiče z míry.

Když se však ukazuje, že tyto projevy přecejen přesahují běžné brnkání na nervy, není radno je podcenit. Duševní porucha, která propukne u mladého člověka do 18 let, budí o to více strachu, bezradnosti, úzkosti, pocitů viny – jak u pacienta samotného, tak u jeho rodičů. Tyto emoce jsou pochopitelné a zažívají je i rodiny, kde dítě oenmocní tělesnou chorobou. Přijetí a vyrovnání se s faktem onemocnění není jednoduché. Je to proces, který vyžaduje určitý čas, přináší pocity smutku, nespravedlnosti, vzteku, obviňování i sebeobviňování, je zkouškou vztahů, odhaluje slabé i silné stránky každého jednotlivce i celé rodiny.
Při podezření na rozvíjející se duševní poruchu v takto mladém věku se možná nevyhnete hospitalizaci svých dětí na dětském psychiatrickém oddělení. Důvodem je jednak nutnost ochrany (pro riziko sebevražedného, ale někdy i agresivního chování, které je důsledkem obrovského vnitřního napětí, zmatku a úzkosti pacienta), jednak nutnost provést důkladné celkové vyšetření – tělesné, psychiatrické i psychologické. Hospitalizace ani onemocnění samo není ničí selhání, ničí zavinění; rovněž případné nápadné projevy chování mladého pacienta je třeba nebrat příliš osobně – oldlišit Vaše eventuální skutečné konflikty od jejich nemocí zkreslené podoby není v akutním stádiu nemoci možné.

Diagnózou Vašeho dítěte však život nekončí, ať se jedná o podezření na depresi, bipolární poruchu, schizofrenii či nevyrovnaný vývoj osobnosti. Od prvotního zmatku, často iracionálního zděšení , bezradnosti a zoufalství se mohou rodiny dopracovat k mnohem větší stabilitě, informovanosti a optimismu. K tomu napomohou odborníci – dětští psychiatři, dětší psychologové, psychoterapeuti a rodinní terapeuti. Dále informace od nich – nebojte se ptát! – i informace, které si můžete sami najít, a ty, které již našly jiné rodiny, jež se ocitly v podobné situaci. Ano, nejste v tom sami. Ptejte se lékařů a sami si vyhledejte edukační (vzdělávací) a podpůrné programy pro příbuzné pacientů s duševními poruchami. Ačkoliv budete mít tendenci soustředit veškerou pozornost na svoje dítě a jeho problémy, musíte mnohdy v první řadě zapracovat sami na sobě. I v těžké době nezapomínejte na sebe, na odpočinek; pokud si uvědomíte vlastní problémy – neúnosný stres, úzkosti, deprese, poruchy spánku, neváhejte vyhledat pomoc (např.psychoterapii) pro sebe. Snažte se v rodině vyhnout projevování silných emocí – a to jak nespokojenosti, kritiky, tak i nadměrných obav, ochraňování. Rozdělte zátěž z nové situace přiměřeně mezi odborníky, sebe, další příbuzné, přátele a rovněž další odborné služby.

Vaše dítě bude patrně po určitý čas potřebovat větší pomoc, ta by se ale měla omezit jen na nezbytnou míru a nezbytnou dobu. Nezapomínejte předávat Vaší dceři či synovi zpět jejich kompetence i odpovědnost, jakmile to půjde. I když se jejich dospívání duševními problémy zkomplikovalo, je velmi důležité tento proces nezastavit, naopak jej citlivě podpořit. Vaše dítě bude patrně moci pokračovat ve studiu, později v osamostatňování v bydlení, bude si hledat staré či nové kamarády, obnovovat své zájmy, navazovat partnerské vztahy. Možná přitom bude muset užívat nějaké léky, vyhýbat se nadměrnému stresu a předcházet krizovým situacím, ale to vše se dá zvládnout, jen se to musíte – Vy i oni – naučit.

Povšiml jse si u Vašeho kamaráda či příbuzného v posledních době změn v jedné či více z těchto oblastí ?

  • V jeho vztahu k sobě, k jeho vlastní osobě („změnil jsem se, nejsem jako dřív“; přestal o sebe dbát)
  • V jeho vztahu k druhým lidem (chová se k Vám anebo dalším lidem jinak, jako byste se změnili Vy; podezřívavost, vztahovačnost)
  • V jeho režimu dne, aktivitách, výkonnosti (práce, odpočinek, spánek: moc, málo, nepravidelně, neobvykle)
  • V jeho chování a tělesném stavu (včetně sexuálního chování)
  • V jeho náladě a jiných prožitcích (nadnesená, skleslá, nestálá, úzkostá; bludy, halucinace)
  • V myšlení a řeči (zmaten běžnými věcmi; nebo naopak věcem dává nový, neobvyklý smysl; mluví napřeskáčku, říká nesmysly aj.)
  • Ve spánku, jídle a pití (více, méně, nepravidelně)
  • V komunikaci s druhými (vyhledávání, vyhýbání se, konflikty)
  • V sebeovládání (vznětlivost; řeči o sebevraždě; máte obavy, že by mohl někomu nebo sobě něco udělat)

Nebo považujete některou z těchto oblastní u kamaráda či příbuzného dlouhodobě za problematickou, neuspokojivou, narušenou ?

  • Pociťuje výraznou úzkost, tíseň, skleslost, ztrátu energie, chuti do činností, ztrátu zájmu, radosti, sebejistoty. Svěřil se, že je k ničemu, nic se mu nedaří, nikdo mu nerozumí, nikdo si ho nemůže cenit a mít rád. Nemůže se uvolnit a od těchto úvah odpoutat, ani mu je nelze vymluvit
  • Mluví o smrti, o sebevraždě
  • Užívá svévolně léky, drogy, alkohol
  • Ztratil zájem o sexuální život. Nebo se naopak chová (neobvykle) sexuálně nevázaně až pohoršlivě, jako by ztratil zábrany a stud
  • Trpí změnami nálad, někdy se rozjařený a akční, jindy pod psa (aniž by to zjevně souviselo s událostmi). Nálady se rychle střídají, nebo je váš kamarád či příbuzný naopak dlouhodobě skleslý či dlouhodobě euforický
  • Nedodržuje plány, dohody. Odmítá se podílet na běžných úkolech, povinnostech. Chová se hrubě, sprostě k blízkým osobám, sobecky až asociálně, půjčuje si, ev. krade peníze či věci, ačkoliv takový nebýval
  • Nebo je naopak velikášský, spasitelský, charitativní, rozdává ap. - ale nepřiměřeně
  • Pozorujete u něj úbytek odhodlání, vůle. Odkládá věci, rozhodnutí, důležitá i banální. Nemůže se rozhodnout, běžné věci se mu jeví jako zásadní a neřešitelné
  • Trpí změnami spánku: obtížným usínáním, neklidným či přerušovaným spánkem, předčasným probouzením. Nebo naopak zvýšenou spavostí. Spánek mu nepřináší dostatek odpočinku, budí se neosvěžen
  • Pozoruje se nadměrně. Pociťuje velké obavy o své zdraví, i když žádná vyšetření neukázala poruchu. Má nepřiměřené obavy o zdraví svých blízkých, o své blízké vůbec.
  • Je podrážděný, vznětlivý, dostává se snadno do konfliktů s druhými (s vámi), slovních či dokonce fyzických. Druzí lidé mu nepřiměřeně lezou na nervy
  • Jí či pije zřetelně více nebo naopak zřetelně méně než dříve, zhubl či ztloustl. Ev. i zvrací, možná záměrně. Kouří výrazně více. Uchyluje se častěji k alkoholu (ev.drogám), aby zaplašil starosti, uvolnil se, usnul...
  • Poškozuje se – pořezáním, pálením cigaretou ap.
  • Je výrazně nespokojen se svojí postavou, svým vzhledem, snižuje váhu a je v tom zcela nekritický. Přejídá se nebo naopak drasticky omezuje v jídle a neustoupí. Zvrací.
  • Začal se stranit lidí. Pohrdá jimi, či si připadá naopak v jejich očích nemožný. Má pocit, že ho lidé pozorují, pomlouvají, pošklebují se. Má pocit, že proti němu lidi něco mají, brojí, chtějí mu škodit
  • Slyší zvuky/hlasy, když nikdo není přítomen. Někdo nebo něco ovlivňuje jeho myšlenky. Má pocit, že někdo řídí jeho konání mimo jeho vůli. Dostává znamení světly aut, vysíláním rádia či televize.
  • Vidíte u něj (závažné) narušení v některé z těchto oblastí: studium, zaměstnání, partnerské, rodinné, mezilidské vztahy; péče o vlastní osobu; péče o domácnost; zájmy a záliby; duchovní, církevní život (přičemž toto narušení souvisí s jeho fungování m nebo je alespoň nelze jednoduše přisoudit vnějším okolnostem)

Proč může mít Váš kamarád či příbuzný zábrany vyhledat odborníka

  • Necítí se (duševně) nemocný (chybí mu vědomí choroby, tzv. náhled)
  • Nezná vhodné odborníky v blízkosti svého bydliště, nemá kontakty
  • Je přesvědčen, že musí být statečný – vydržet to a/nebo si pomoci sám (zvl. muži)
  • Považuje duševní trápení za své selhání a stydí se za něj
  • Nechat si pomoci považuje obecně za slabost (častěji muži)
  • Obává se, že bude označen za blázna
  • Má zkreslené představy o psychiatrické léčbě (lécích, psychoterapii) – pochyby o účinnosti, obavy z vedlejších úřinků
  • Obává se hospitalizace na psychiatrii, nedobrovolného léčení
  • Obavá se stigmatizace – předsudků, poškození možností v zaměstnání apod.

S čím ke komu

Někdy není snadné na začátku rozhodnout, zda je lépe se obrátit se žádostí o pomoc na psychologa nebo psychiatra. To by Vás však nemělo odradit od hledání této pomoci – každý z odborníků Vás v případě potřeby může nasměrovat k někomu z kolegů. Můžete také první informace o potížích svého kamaráda/příbuzného říci po telefonu a odborník vám poradí, kam se obrátit. Můžete rovněž využít moderní elektronické formy komunikace – napsat e-mailem apod. Je důležité hlavně někde začít.

  • Naléhavé případy

V případě velmi naléhavých problémů, kdy si již nevíte rady a máte obavy o zdraví a bezpečí vašeho kamaráda či příbuzného (zmatenost, rizkové chování, sebevražedné úmysly) či se obáváte možných rizik pro jeho okolí (výhružky, agresivita, možnost ničení věcí či napadení osob), je nutné, abyste urychleně přiměli dotyčného vyhledat krizovou pomoc! Není-li k tomu svolný (nebo ve Vašem místě není k dispozici krizové centrum), neváhejte volat záchranku či policii. Můžete rovněž požádat, aby k Vašemu blízkému vyjel mobilní krizový tým a provedl intervenci přímo v místě bydliště.

  • Středně naléhavé případy:

Tedy případy, kdy nejde o přímé ohrožení života či zdraví Vašeho kamaráda či příbuzného, ale je již patrné, že psychické problémy značně narušují jeho/její pohodu, vztahy a praktické fungování. Napadá Vás, že by měl/a brát nějaké léky. Vyhledejte nejbližší psychiatrickou ambulanci podle místa bydliště Vašeho kamaráda v adresáři psychiatrů, nebo vyhledejete krizové služby.

  • Méně naléhavé případy:

Váš kamarád nebo příbuzný se necítí dobře, ale sám není ochoten nebo schopen najít si odbornou pomoc. Vy se chcete poradit, co pro něj udělat, nebo jej rovnou chcete objednat na první vyšetření - Adresář psychiatrů, Krizová centra a služby.

Partneři

VIDA o.s.Green Doors o.s. Fokus Praha o.s. Občanské sdružení BAOBAB Bona - Obecně prospěšná společnost Občanské sdružení ESET-HELP