Připomínky k obsahu

Připomínky a náměty k obsahu portálu nám můžete zaslat pomocí kontaktního formuláře.
Vyplnit kontaktní formulář

Ještě jsem se neléčil a cítím potíže

Vítejte na našem webu. Chtěli bychom Vám pomoci se základní orientací v otázkách duševního zdraví a nemoci a také s rozhodováním, zda, kdy a kam se případně obrátit o odbornou pomoc.

Duševní pohoda je nedílnou soušástí celkového zdraví každého člověka. Zrovna jako zdraví tělesné může být ovšem i zdraví psychické ohroženo celou řadou poruch. Ty známe lehké a přechodné, ale i závažné nebo dokonce život ohrožující. Vznikat mohou z příčin vnějších i vnitřních; někteří lidé mají patrně k duševním poruchám větší náchylnost než jiní, nicméně za učitých okolností může psychicky onemocnět prakticky kdokoli z nás.

Možná jste pojal/a podezření – nebo máte jistotu – že se právě u vás nyní duševní porucha rozvíjí. Nebylo by to nic tak neobvyklého, neboť nějakou duševní nemoc prodělá během života asi každý čtvrtý až pátý člověk. Bohužel zdaleka ne všichni se odhodlají s těmito problémy navštívit lékaře, nebo aspoň ne zavčas, neboť by to považovali za slabost, selhání, cosi zahanbujícího. Nemoc pak může probíhat dlouho nerozpoznána a neléčena, což nezřídka vede k zesílení obtíží, jejich opakování nebo chronifikaci. Dotyčný a často i jeho rodina se dlouho trápí a potýkají s důsledky onemocnění – problémy v mezilidských vztazích, v zaměstnání či škole, s financemi, přidruženými tělesnými onemocněními atd. A mnohdy zbytečně.

Pokusíme se Vám nyní dát základní vodítko pro Vaše vlastní posouzení, zda se u Vás může rozvíjet nějaká duševní porucha a co v tom případě můžete pro sebe nejlépe udělat.

Životní fáze či situace

Určité životní fáze přinášejí samy o sobě významné změny, které mohou být velmi stresující, jakkoli jsou přirozené a žádoucí. Je to hlavně období dospívaní a mladé dospělosti, později odchod vlastních dětí z domova, končení pracovní kariéry a přechod do penze, a konečně stárnutí a stáří. (Pomíjíme zde dětství, kdy se za normálních okolností o pohodu a tělesné i duševní zdraví dětí starají rodiče.) Přechod mezi životními fázemi je obdobím zvýšených nároků, s nimiž si člověk nemusí vždy vědět rady. I mimo tato přechodová období však mohou kohokoli potkat těžkosti, které narušují tělesnou, duševní či sociální pohodu a mohou vést i k propuknutí onemocnění.

I když však u sebe nenacházíte žádný zjevný důvod (říkáte si třeba „všechno důležité mám, daří se mi v práci, jsem zdráv já i moje rodina, měl bych být šťastný“), a přesto se necítíte štastný ani spokojený, může být v pozadí duševní porucha.

Individuální vnímavost, zranitelnost a odolnost

Každého člověka potkají někdy v životě těžkosti a starosti, každý je ovšem jinak vybaven na jejich zvládání . Někdo vydrží a překoná hodně sám, jiný s pomocí druhých a další se snadno „sesype“ - je to individuální. Kdokoli se však může dostat do situace, kdy jeho míra je překročena a pomoc prostě potřebuje. Pak není jistě prohrou, zbabělostí či slabostí odbornou pomoc vyhledat. K psychologům nechodí jen ufňukané paničky a slaboši, k psychiatrům nechodí jen „naprostí blázni“.

Nástup obtíží

Začátek problémů může být náhlý, někdy vysloveně prudký – v průběhů několika dnů či dokonce hodin. Jindy však obtíže vznikají spíš nenápadně, poznenáhlu, a rozvíjejí se řadu týdnů nebo měsíců, plíživě dokonce i v řádu let. Někdy lze počátek obtíží spojit s nějakou významnou událostí, ať už vzrušující (povýšení v zaměstnání, zahraniční cesta, umělecký zážitek, svatba ap.), stresující (zkouška, ztráta zaměstnání, těžká nemoc, partnerský rozchod ap.) či přímo dramatickou (autonehoda, úmrtí v rodině ap.), jindy žádnou takovou souvislost nenacházíme.
Dovolte, abychom Vám nyní předložili několik návodných otázek, které je dobré si položit při rozhodování, zda vyhledat odbornou pomoc nebo alespoň konzultaci v otázkách duševního zdraví. Většinu z nich si někdy v životě položí každý z nás a závisí v zásadě na intenzitě (tíži, hloubce) obtíží, jejich častosti a trvání, zda jde o pocity přirozeně a logicky doprovázející určité situace (např.smutek z rozchodu), nebo zda jde již o chorobný příznak (deprese).

Povšiml, povšimla jste si v posledních dnech či týdnech u sebe změn v některých z těchto oblastí?

  • Ve svém vztahu sám k sobě, k vlastní osobě („změnil jsem se, nejsem jako dřív“)
  • Ve vztahu k druhým lidem („změnili se, nejsou jako dřív, chovají se ke mně jinak“)
  • V režimu dne, aktivitách, výkonnosti (práce, odpočinek, spánek)
  • V náladě a jiných prožitcích (nadnesená, skleslá, nestálá, úzkostá)
  • V myšlení (kroužení myšlenek, ztráta pocitu samozřejmosti, známého smyslu)
  • V tělesných projevech (napětí, sevření, tlaky, pocení, dýchání, zrak, bolesti, neklid, abnormální únava, plačtivost, sexuální aktivita aj.)
  • Ve spánku, jídle a pití (více, méně, nepravidelně)
  • V komunikaci s druhými (vyhledávání, vyhýbání se, konflikty)
  • V sebeovládání (vznětlivost, obavy, že byste mohl někomu nebo sobě něco udělat)

Nebo považujete některou z těchto oblastní u sebe dlouhodobě za problematickou, neuspokojivou, narušenou?

  • Pociťujete výraznou úzkost, tíseň, skleslost, ztrátu energie, chuti do činností, zájmu, radosti, sebejistoty? Zdá se Vám, že jste k ničemu, nic se vám nedaří, nikdo Vám nerozumí, nikdo si Vás nemůže cenit a mít Vás rád? Nemůžete se uvolnit a od těchto úvah odpoutat?
  • Děláte si velké výčitky? Máte pocit, že jste vše pokazili a zasloužíte potrestání? Ztrácíte naději, že se vše obrátí k lepšímu? Připadá vám, že pro vás život ztrácí smysl?
  • Myslíváte na smrt? Pomýšlíte někdy na sebevraždu?
  • Trpíte změnami nálad? Někdy se cítíte rozjaření a akční, jindy pod psa (aniž by to zjevně souviselo s událostmi)? Střídají se nálady rychle, nebo jste naopak dlouhodobě skleslí či dlouhodobě euforičtí?
  • Pociťujete úbytek odhodlání, vůle? Odkládáte věci, rozhodnutí? Nemůžete se rozhodnout, běžné věci se jeví jako zásadní a neřešitelné?
  • Přestal/a jste chodit do školy nebo do práce? Přestal/a jste si zařizovat úřední zíležitosti, jako úřad práce, zdravotní pojištění? Přestal/a jste se starat o své finance, o to, z čeho budete žít? Přestal/a jste pravidelně platit složenky, byt atd.?
  • Vracejí se vám stále dokola nevítané myšlenky a nejdou zaplašit? Nemůžete soustředit myšlení na co sami chcete? Nemůžete své myšlenky zastavit nebo naopak rozběhnout? Zdá se vám, že v běžných situacích nerozumíte, co se děje, nebo naopak „konečně chápete“ – věci vám začaly dávat nový, neobvyklý smysl?
  • Trpíte změnami spánku? Obtížným usínáním, neklidným či přerušovaným spánkem, předčasným probouzením? Nebo naopak zvýšenou spavostí? Spánek vám nepřináší dostatek odpočinku, budíte se neosvěženi? Spíte dlouho do dopoledne, i přes poledne?
  • Pozorujete se nadměrně? Pociťujete velké obavy o své zdraví, i když žádná vyšetření neukázala poruchu? O zdraví svých blízkých? O své blízké vůbec? Podnikáte mimořádná opatření pro svoje zdraví (vyšetřování, speciální strava či oblečení, diety, náročné cvičení aj.)
  • Jste podrážděný, vznětlivý, dostáváte se snadno do konfliktů s druhými, slovních či dokonce fyzických? Lezou vám druzí lidé neobvykle na nervy?
  • Jíte či pijete zřetelně více nebo naopak zřetelně méně než dříve? Zhubl jste či přibral na váze výrazně v posledních měsících? Kouříte výrazně více? Uchylujete se častěji k lékům či alkoholu (ev.drogám), abyste zaplašil starosti, uvolnil se, usnul...
  • Cítíte neklid, který nejde zastavit? Nemůžete se soustředit na učení, čtení, rozhovor, sledování filmu?
  • Poškozujete se – pořezáním, pálením cigaretou ap.? Přináší vám to úlevu nebu uspokojení?
  • Jste výrazně nespokojeni se svojí postavou, svým vzhledem? Přejídáte se často? Omezujete se výrazně v jídle? Zvracíte často? Úmyslně nebo neúmyslně?
  • Začal/a jste se stranit lidí? Připadáte si v jejich očích nemožní? Máte pocit, že Vás lidi pozorují, pomlouvají, pošklebují se? Máte pocit, že proti Vám lidé něco mají, brojí, chtějí Vám škodit?
  • Slyšíte zvuky nebo hlasy, když nikdo není přítomen? Ovlivňuje někdo nebo něco Vaše myšlenky ? Řídí někdo vaše konání mimo Vaši vůli? Dostáváte znamení světly aut, vysíláním rádia či televize?
  • Prožíváte (závažné) narušení v některé z těchto oblastí: studium, zaměstnání, partnerské, rodinné, mezilidské vztahy; péče o vlastní osobu; péče o domácnost; zájmy a záliby; duchovní - církevní život ? (přičemž toto narušení souvisí s vaším zhoršeným fungováním nebo je alespoň nelze jednoduše přisoudit vnějším okolnostem)

Ve všech těchto případech vyhledejte odborníka, nejlépe psychiatra, aby Vás mohl podrobně vyšetřit, stanovit diagnózu a doporučit další postup. Léčba obtíží může spočívat buď v psychoterapii (léčbě psychologickými prostředky, nejčastěji rozhovorem, nebo v podávání léků, nebo v kombinaci obojího, což je u některých typů obtíží prokazatelně nejúčinnější.

Pokud se obáváte navštívit psychiatra, vyhledejte alespoň psychologa, i ten Vám pomůže zorientovat se v problému a v případě nutnosti Vám doporučí přece jen navštívit psychiatra kvůli předpisu léků.

Proč mají lidé zábrany vyhledat odborníka

  • Člověk nemá pocit, že je (duševně) nemocný (tzv.chybí vědomí choroby, tzv.náhled)
  • Neznají vhodné odborníky v blízkosti svého bydliště, nemají kontakty
  • Přesvědčení „musím být statečný – vydržet to a/nebo si pomoci sám“ (zvl. muži)
  • Považují duševní trápení za své selhání a stydí se za ně
  • Nechat si pomoci považují obecně za slabost (častěji muži)
  • Obávají se, že budou označeni za blázna
  • Mají zkreslené představy o psychiatrické léčbě (lécích, psychoterapii) – pochybují o účinnosti, mají obavy z vedlejších úřinků
  • Obávají se hospitalizace na psychiatrii, nedobrovolného léčení
  • Obavy ze stigmatizace – předsudků, poškození možností v zaměstnání apod.
  • Mohou mít již předchozí špatnou zkušenost s psychiatrickou léčbou

S čím ke komu

Někdy není snadné na začátku rozhodnout, zda je lépe se obrátit se žádostí o pomoc na psychologa nebo psychiatra. To by Vás však nemělo odradit od vyhledání této pomoci – každý z odborníků Vás v případě potřeby může nasměrovat k někomu z kolegů. Můžete také první informace o charakteru svých potíží říci po telefonu a odborník vám poradí, kam se obrátit. Je důležité hlavně někde začít! Svoje obtíže nepřehánějte, ale ani nezamlčujte nebo nezlehčujte, jinak i sebelepší odborník těžko určí pro Vás vhodnou léčbu.

V případě velmi naléhavých problémů, kdy si již nevíte rady, nevíte jak dál, přestáváte být schopni běžně fungovat a třeba Vás i napadají černé myšlenky, je nutné, abyste urychleně vyhledali krizovou pomoc! Není-li ve vašem místě k dispozici krizové centrum nebo linka důvěry, neváhejte se obrátit na běžnou lékařskou pohotovost nebo si zavolejte záchranku.

  • Naléhavé případy:

např. stavy po šokujícím nečekaném zážitku (úmrtí blízké osoby, přepadení, znásilnění či sexuální zneužití, živelní katastrofa, jiná nehoda), nebo sebevražedné úvahy – obraťte se prosím ihned na nejbližší krizové centrum - v Praze buď Centrum krizové intervence v Bohnicích nebo RIAPS. 0bě zařízení jsou dostupná 24 hodin denně 7 dní v týdnu, a to osobně i telefonicky. Je možno samozřejmě volat i Rychlou zdravotnicku pomoc 155 nebo 112.

Nebo SOS Centrum Diakonie, Varšavská 37, Praha 2. Denní krizová služba funguje ve všední dny 9-22 hod., tel.:  222 514 040,  777 734 173, e-mail: sos@diakoniecce.cz  www.soscentrum.cz

  • Středně naléhavé případy:

Tedy případy, kdy nejde o přímé ohrožení života či zdraví, Vaše či Vašeho okolí, ale je již patrné, že Vaše psychické problémy značně narušují Vaši pohodu, vztahy a praktické fungování, napadá Vás, že byste měl/a brát nějaké léky nebo Vám to říkají lidé z vašeho okolí.

Vyhledejte si nejbližší psychiatrickou ambulanci v adresáři psychiatrů.

  • Méně naléhavé případy:

Necítíte se dobře a chcete se poradit, chcete se sobě věnovat, pracovat na pochopení kořenů a souvislostí svých problémů a raději byste se vyhnuli braní léků? Psychoterapeutické služby.

Partneři

VIDA o.s.Green Doors o.s. Fokus Praha o.s. Občanské sdružení BAOBAB Bona - Obecně prospěšná společnost Občanské sdružení ESET-HELP